Španělský rozpočtový deficit se sedm měsíců poté, co vláda zahájila úsporná opatření, zmenšil v ročním porovnání o 48 procent. Uvedlo to ministerstvo ekonomiky.
Navzdory úsporným opatřením jeho socialistické vlády se řecký premiér George Papandreou stále těší silné podpoře. Výzkum veřejného mínění pro řeckou televizi Mega ukázal, že jej podporuje 49,6 procenta obyvatel.
Ekonomický růst Japonska v posledním čtvrtletí výrazně oslabil. Mezi dubnem a červnem hrubý domácí produkt rostl jen tempem 0,1 procenta. Mnohem méně, než se očekávalo.
Jsme jako vězni, neznáme život, jen práci, říká náctiletý čínský dělník vyrábějící pro Microsoft
Kolem tovární linky klimbají vyčerpaní hoši a děvčata ve věku šestnáct až sedmnáct let. V čínské továrně KYE je pracovní přestávka a dělníci a dělnice se snaží načerpat aspoň trochu sil, aby vydrželi do konce patnáctihodinové směny. Takhle zachytil pracovní podmínky v továrně, která produkuje pro firmu Microsoft a další americké společnosti, bezpočet fotografií. Má je k dispozici National Labor Committee, který o továrně právě vydal obsáhlou zprávu.
Výbor uvedl, že firma KYE najímá stovky (až do tisíce) studentů ve věku 16 a 17 let, ovšem i mladší, kteří pracují na patnáctihodinové směny, přičemž jejich pracovní týden má šest či sedm dní.
Obvyklá pracovní doba začíná v 7.15 minut neplaceným nástupem za dohledu supervizorů. Mistr vydává povely „Otočit se doleva!“, „Otočit se doprava!“. Když zařve „Jak se máte?“, musejí dělníci a dělnice odpovědět křikem „Dobře!“. Pokud nekřičí dost nahlas, musejí ponapravit opakovaným voláním. Poté je mistr poučuje o disciplíně. Popisuje, co budou dělat, a instruuje každého, aby si práci nezjednodušoval, ale vykonával všechny pohyby tak, jak byl poučen.
Pracovat se začíná v 7.320 a následují čtyři hodiny práce s jednou desetiminutovou přestávkou. Od 11.40 trvá do 13.10 přestávka na oběd, do 17.20 následuje dalších pět hodin s jednou desetiminutovou přestávkou. Do 18.10 pak trvá přestávka na večeři, a do 22.00 se opět pracuje, do 22.15 se uklízí pracoviště a poslouchají výtky ze strany supervizora na podobném nástupu, jako byl ten ranní. Ani tato doba se nezapočítává do placené pracovní doby.
Většina studentů pracuje po dobu tří měsíců, někteří ale zůstávají déle.
Kromě studentů KYE přijímá jen ženy od 18 do 25 let. Důvod? Pokládá je za zranitelnější pracovní sílu, která se snáze kontroluje a disciplinuje.
Dělnice vypověděl, že před recesí byli v továrně přítomni 97 hodin týdně, z nichž pracovali 80,5. V roce 2009 byli v továrně 83 hodin týdně, odpracovali 68 hodin.
Dělnice dostávají 65 amerických centů na hodinu, domů si však po odečtení továrních obědů a večeří odnášejí 52 centů na hodinu.
Každý den musejí začínat nástupem podobným vojenskému – a kasárenský život připomíná celý chod továrny. Management kontroluje každou sekundu jejich života. Dělníci mají striktně zakázáno strávit noc mimo továrnu. Pokud se nevrátí zpět do továrny, jsou okamžitě propuštěni a musejí zaplatit pokutu 29,26 dolarů, což je více, než kolik si vydělají za týden.
Pracovní tempo je podle Výboru vražedné – za jednu směnu se má pro Microsoft vyrobit dva tisíce mikrofonů. Během letního období se teplota v továrně pohybuje kolem 86 stupňů a zaměstnanci a zaměstnankyně jsou promočeni potem.
Tovární ochranka sexuálně obtěžuje mladé ženy. Dělníci spolu nemohou mluvit, nemohou telefonovat či poslouchat muziku. Prohřeší-li se, přijdou za trest o plat na 5,5 hodiny, někteří dozorci jim mobily či MP3 přehrávače zabaví či rozbijí.
Během pracovních hodin dělníci nemohou navštívit toaletu či se napít vody.
Dělníci v továrním areálu i bydlí – opustit jej mohou jen ve stanovených hodinách. Bydlí po čtrnácti v primitivních špinavých pokojích na ubytovně, spí na úzkých kavalcích.
Aby se „vykoupali“, musejí nosit do koupelen horkou vodu v malých plastikových nádobách. Kvalita jídla je podle jejich slov otřesná. Management bufetu přitom dělníkům nedovoluje nedojídat. Mnozí by raději jedli mimo továrnu, nemají však dovoleno nosit své firemní uniformy mimo areál KYE – a nemají dost času se během polední přestávky převléci do civilních šatů a poté zpátky do pracovních.
Management KYE tvrdí, že pracovní podmínky jsou v továrně výtečné a zcela v souladu s pracovním právem Číny.
Mladé dělnice však popisují továrnu jako vězení, které každý, kdo může, po šesti měsících opustí. Je takřka nemožné najít dělnici, která by v továrně vydržela rok či dva.
Tovární život je plný šikany: Když při práci přišel jeden dělník z provincie Shanxi o ukazováček, management jej sice odvezl do nemocnice, ovšem prohlásil, že dělník porušil předpisy, propustil jej a uvalil na něj pokutu 29,26 amerických dolarů. Dělníci, kteří nedodrží všechny instrukce mistra, musejí zaplatit pokutu ve výši 7,02 dolarů, což představuje zhruba plat za 11 hodin.
Dělníci, kteří ztratí svůj pracovní lístek, jehož hodnota je 73 amerických centů, musejí zaplatit 14,67 dolarů, částku, kterou si vydělají za tři dny. Mají-li jednodenní absenci, zaplatí 29,26 dolarů. Pokutu mohou dostat i celé výrobní linky za to, že nesplní výrobní cíle. Takové pokuty byly každodenní realitou v letech 2007 a 2008, než výrobu zpomalila recese.
„Jsme jako vězni,“ uvedl jeden z dělníků, „vypadá to, že žijeme jen proto, abychom pracovali. Nepracujeme proto, abychom žili. Nemáme život. Jen práci.“
„Mistr pak vyvolává povely dělníkům „Do pozoru, vpravo v bok!“ a shrnuje celý den,“ popisuje konec denní směny. „Jeden dělník, který nešťastnou náhodou upustil výrobek na zem, je vyvolán a vyplísněn jménem před ostatními.
Nakonec mistr říká, že můžeme odejít.
To už zbývá do začátku přesčasové noční směny jen hodina a půl. Přemýšlím, že bych si odběhl nakoupit na trh mimo areál továrny pár věcí, ale je jasné, že nemám dost času.
Stačím jen běžet do bufetu na rychlé jídlo. Když doběhnu dovnitř, je před výdejovým okénkem už pěkně dlouhá fronta. Na řadu se dostanu za pět minut.
Hned jak dojím, vrátím se na dílnu a připravím se na přesčas.
Vím, že se může rozhodnout přesčasy nedělat, pak mi ale zůstane jen 112,67 dolarů základní mzdy. To nestačí, abych podporoval rodinu. Mí rodiče jsou farmáři bez práce. Nepobírají penzi. Taky musím přemýšlet na ženění, což znamená hodně peněz.
Proto se pořád tlačím do práce, i když jsem vyčerpán.
Když mé čtyři hodiny přesčasu dodělám, jsem extrémně unavený. Kdyby mi teď někdo nabídl opulentní večeři, pravděpodobně bych odmítl. Chci jen spát!
Z nějakého důvodu má tahle továrna stupidní nařízení, podle něhož není dovoleno, aby se do jejího areálu vešlo po deváté hodině večer. Jinými slovy, tohle nařízení prostě zakazuje dělníkům opustit večer továrnu. Když dělníci dodělají přesčas, je už deset večer, takže pokud by areál opustili, nemohou se vrátit zpět.
Většinu z nich žije ve firemní ubytovně, takže si nedovolí riskovat, že zůstanou venku. Tohle nařízení bylo přijato kvůli tomu, aby dělníky donutilo odpočívat ne ubytovně a zaručilo, že dělníci budou příštího dne odvádět výkony, jak mají.
Vracím se na ubytovnu a znova čekám ve frontě v koupelně. V jedenáct večer se konečně dostávám do sprchy a myju si šaty.
Ve 23.35 ležím v posteli, a i když je v ubytovně extrémní horko, rychle usínám. Předtím si ale nezapomenu nařídit budík, abych se ráno vzbudil.“
Foto: National Labour Committee
Foto č. 1 - 6: snímky z továrny KYE
