Španělský rozpočtový deficit se sedm měsíců poté, co vláda zahájila úsporná opatření, zmenšil v ročním porovnání o 48 procent. Uvedlo to ministerstvo ekonomiky.
Navzdory úsporným opatřením jeho socialistické vlády se řecký premiér George Papandreou stále těší silné podpoře. Výzkum veřejného mínění pro řeckou televizi Mega ukázal, že jej podporuje 49,6 procenta obyvatel.
Ekonomický růst Japonska v posledním čtvrtletí výrazně oslabil. Mezi dubnem a červnem hrubý domácí produkt rostl jen tempem 0,1 procenta. Mnohem méně, než se očekávalo.
Konec amerického kapitalismu, jak jsme ho znali? Bude se finančnictví socializovat?
Je realita finančního kapitalismu moderního střihu skutečně taková, že když jde vše dobře, vydělávají velké soukromé firmy obrovské soukromé zisky, zatímco když se věc nedaří… jsou tahány z bryndy a mění se v dočasně veřejné vlastnictví, přičemž rizika a ztráty nesou daňoví poplatníci? Tuhle otázku si nad osudem obří pojišťovny AIG klade profesor na London School of Economics and Political Science Willem Buiter. Co navrhuje? ... státní kontrolu nad finančním sektorem!
Ráno jsem na FT.com četl: „Americká federální rezervní ohlásila, že půjčí AIG záchranný balík až 85 miliard dolarů zato, že vláda dostane ve společnosti podíl 79, 9 procent a připadne jí účinná kontrola: výjimečný krok směřuje k odvrácení zhroucení gigantické pojišťovny, která hraje klíčovou roli v globálním finančním systému. Současný management společnosti bude podle plánu nahrazen a jmenováni budou noví manažeři. Americká vláda dostane rovněž právo veta, pokud jde o hlavní rozhodnutí společnosti.“
Chtěl jsem jít zpátky do postele, byl jsem totiž přesvědčen, že prostě musím snít! Bezprostřední příčina pádu AIG jako soukromé firmy byly její „specializované“ (monoline) aktivity, to, že byla vystavena ohromnému množství úvěrových nespolehlivých derivátů, z nichž byly mnohé navázány na americký sektor s nemovitostmi.
Největší supermarket s pojištěním na světě, s bilancí plus 1 trilion dolarů, byl znárodněn, protože je považován za příliš velký a příliš globálně propojený, než aby se dal nechat padnout!
Za tímto výjimečným rozhodnutím stojí strach, že pád AIG by zvýšil, skrze finanční systém USA a zbytku světa, nebezpečí pro smluvní strany do takové míry, že by žádná finanční instituce nebyla ochotna poskytnout žádné jiné finanční instituci úvěr.
Další dominovou kostkou, která by šla k zemi, by byly úvěry domácnostem a nefinančním podnikání… a (voilà!) nastal by finanční Armagedon. I
Pravděpodobnost takového katastrofického scénáře nemohu posoudit, ale pokud kdy nastala chvíle pro aplikaci principu předběžné opatrnosti v ekonomické analýze, je to tahle.
A sáhlo se rovněž ke správné metodě, když se trvalo na ovládnutí a veřejném vlastnictví, tedy na znárodnění společnosti.
Dosavadní management odešel – a to je znovu správný krok. Zda odešel se zlatými padáky nebo jen s papírovou krabicí s osobními věcmi, zjistíme později.
Co bude uzavřená dohoda znamenat pro staré akcionáře, bude důležité pro konečný soud ohledně férovosti ujednání a ohledně toho, co bude ujednání znamenat pro stimuly k budoucím riskantním operacím. Protože stávající akcionáři nebyli ujednáním samozřejmě odstraněni kompletně, nevyjdou ze současné situace špatně – pravděpodobně z ní vyjdou velmi dobře.
Vhodnější by byla zátěž na věřitele regulovaná podle stáří dluhu. Možná je ale má starost o stimuly pro rizikové operace v budoucnu diskutabilní, protože předpokládá, že v budoucnu budou znovu soukromé, o zisk usilující společnosti usilovat o aktivity, jimiž se zabývala AIG.
Pokud jsou finanční obři jako AIG příliš velcí a/či příliš propojení na to, aby se nechali zkolabovat, ale ne dost chytří na to, aby se do situace, kdy se musejí nechat tahat z trablů, nedostali, proč potom nechávat soukromé firmy, aby se takových aktivit účastnily?
Je realita finančního kapitalismu moderního střihu, orientovaného na obchodování, skutečně taková, že když jde vše dobře, vydělávají velké soukromé firmy obrovské soukromé zisky, zatímco když se věc nedaří… jsou tahány z bryndy a mění se v dočasně veřejné vlastnictví, zatímco rizika a ztráty nesou daňoví poplatníci?
Pokud to tak je, proč si prostě nenechat tyto aktivity v permanentně veřejném vlastnictví? Existuje dlouholetý argument, podle něhož není žádný důvod, aby existovalo soukromé vlastnictví institucí přijímajících vklady. Proč? Protože tyto společnosti nemohou bezpečně existovat bez ručitele vkladu a/nebo bez LOLR (věřitelem poslední instance; bývá jím centrální banka, když půjčuje za striktně daných podmínek jistým finančním institucím), to znamená, že peníze si nakonec stejně odepíší daňoví poplatníci.
Dokonce i tam, kde existuje pojištění soukromých vkladů, stačí jen výběry hotovostí z podskupiny bank v systému. Proti generálnímu výběru hotovostí se soukromé banky kolektivně nemohou sebe-pojistit. Jakmile se za vklady zaručuje stát (či jakmile zpřístupňuje alternativní financování jako LOLR) je bankovnictví založené na vkladech licencí na tisk peněz.
To předpokládá, že buď by na něj měly být licence periodicky prodávány v dražbě, nebo by takové banky měly být ve veřejném vlastnictví, které by zajistilo, že daňoví poplatníci neponesou jen rizika, ale i výnosy. Tvrzení, že finanční zprostředkovatelství nemůže být svěřeno soukromému sektoru, lze nyní rozšířit i do nových forem finančního kapitalismu založených na kapitálových trzích.
Na to, aby se nechal prostor na hru i soukromým společnostem, může být příliš vážné i riziko náhlé ztráty jak likvidity trhu pro důležité druhy finančních aktiv, tak finanční likvidity pro důležité firmy. Bezpochyby: socializace většiny finančního zprostředkovatelství by přišla, co se týče dynamiky a inovací, draho: ale nebezpečí nestability je příliš velké a cena za nestabilitu příliš vysoká.
Nad těmito otázkami je třeba uvažovat nejen ve Washingtonu, ale všude, kde zakořenilo moderní finanční zprostředkovatelství, či se na to chystá – v samém finančním srdci (Wall Street, Londýn, Frankfurt, Curych, Tokijo a Dubaj) a ve vyrůstajících trzích, které dosud slyšely na volání přesně těch finančních institucí a trhů, které se dnes staly padajícím dominem za triliony dolarů.
Od financializace ekonomie k socializaci financí.
Malý krůček pro právníky, obrovský krok pro lidstvo.
Je realita finančního kapitalismu moderního střihu skutečně taková, že když jde vše dobře, vydělávají velké soukromé firmy obrovské soukromé zisky, zatímco když se věc nedaří… jsou tahány z bryndy a mění se v dočasně veřejné vlastnictví, přičemž rizika a ztráty nesou daňoví poplatníci? Tuhle otázku si nad osudem obří pojišťovny AIG klade profesor na London School of Economics and Political Science Willem Buiter. Co navrhuje? ... státní kontrolu nad finančním sektorem!
